no....našeho mladšího bych po takovým zákroku asi fakt nedostala...starší byl v pohodě-jako v "pohodě"-on doktory bral normálka...cévka necévka...ale je fakt,že u toho cévkování křičel,jak kdyby ho na naože brali-volal "pomooc,mami"..to bylo psychicky náročný spíš pro mě...po cévkování pak doma další očistec,když šel čůrat-seděl ve vaně a jakmile to už šlo,šílený řev a držel to zuby nehty,pak až to nešlo udržet,tak se s řevem vyčůral...ale to měl asi těch pět?..pak byl znovu asi v osmi?-na cévkování naprosto v pohodě,stáli jsme za dveřma a nic jsme neslyšeli...mladej vyšel uplně v klidu...doma šel čůrat-tak já čekala,kdy začne řev-a nic...vyčůral se a v pohodě...tak nevím-asi hodně i záleží,kdo to dělá a jak opatrně to dělá..nevím,ale našeho dědu to bolelo vždycky /jako mojeho taťku/,ten pak to vyšetření odmítl-ze strachu