Pohled toho dítěte, stalo se to už jsem byla dospělá na VŠ, fuchtli, tak jsem jí říkala, jsem nemohla ani cítit. Byla to ta, co mi rozvedla a zničila rodinu. Jistěže obecně a rozumem ta její vina byla asi nejmenší, jenže pocitově to byla ta mrcha, co mi sebrala tátu a zničila mámě život, A to jsem byla dospělá a stejně jsem se nedokázala ovládnout, jak já ji nesnášela. Jak to musí zvládat a co cítit malé děti si vůbec neumím představit. A sestřička, ačkoliv to zní blbě, je vetřelec, který má tátu pořád. Malý sourozenec je záhul pro ty dětský duše sám o sobě, je-li to ještě umocněno tím, že není vlastná, je to pro ně o to horší.