Mně děti taky občas vidí ve stavech beznaděje a bezmoci, zrovna dneska ráno. Manžel je totiž pako. Celé dny je v práci, doma teď moc nepomůže, já se snažím, ale moc to nezvládám, mám 2 malé bordeláře, dneska jsme ráno chtěli slavit 3. narozeniny staršího, pak jsem si myslela, že uklidíme, pak se najíme a půjdeme trochu na sluníčko. Dort jsem měla udělaný od čtvrtka v lednici, ale manžel večer prostě nikdy nechtěl, že v sobotu. A ráno místo, abysme to konečně oslavili, tak mi začal vyčítat, že je tu bordel. Varovala jsem ho, že se asi pohádáme, nacož mi říká, že hádka za nás neuklidí. Říkám, děláš dusno a měl by ses za to omluvit. A on mi říká: OMLOUVÁM SE ZA TO, ŽE TI NADÁVÁM, ŽE JE TU BORDEL. No, tak jsem vypěnila. Brečela jsem tady pak jak malá holka celé dopoledne. Děti vynervované. Menšího musel uspat. Pak se přišel omluvit. Pak jsme se společně omluvili dětem. A byl čas na oběd. Pak jsme šli ven. A dárky byly až odpoledne. Trávíme spolu strašně málo času a stejně jsme schopní se pohádat, kdykoliv je příležitost. Jsme spolu 8 let a je to tak vždycky. Několikrát jsem uvažovala o rozvodu, antidepresiva jsem brala 2 roky, ještě než se narodili děti. Je to těžký, občas se bojím, že to nikdy nebude lepší. Taky ho mám ráda a doufám, že si snad dá říct. Několik let jsme chodili do poraden, v jedné nás vůbec učili komunikovat. Na tom vztahu pracujeme, ale manžel si stejně myslí, že jsem tady od toho, abych se o něj starala, a on nemusí nic. Máme potíže s penězi, nic mu nevyčítám a mrzí mně, že on není stejně velkorysý. Teď jsem navíc nemocná. Ale se dvěma dětma ženská sama, to je těžký. Já rozvod nechci, ale taky si kolikrát říkám, jestli nejsem blbá.