Můj kamarád, ženatý, dvě děti (10 a 13), už pár měsíců semtam mluvil o tom, že mu to se ženou asi nevydrží, že ona pořád jen kariéra kariéra a jinak nic. Žádné velké emoce, spíš věcné konstatování. Dnes mi řekl, že se rozvádí. Že mu jeho manželka sice řekla, že může "za tou svojí" jezdit a jinak být s nimi, to on ale nechce, prý dvakrát za týden za ní jet a jinak být doma, na to je mladý (37). Že prý s ním žena před časem přestala spát a tak si "samozřejmě" někoho našel. Já mu na jednu stranu přeju, že bude mít partnerku podle svých představ, na druhou stanu je mi líto těch dětí. Co si o tom myslíte vy?