Ani nevím. Tak obecně. Nesnáším svoje tělo (jo, teď budete psát, ať s tím teda něco udělám, ale to si říkám pořád, ale nemám na to sílu ani chuť). Nevěřím si. Ono to nikdy nebyla žádná sláva, ale manžel ve mě za sedm let, které jsem strávila doma s dětma, naprosto "umlátil" poslední jiskřičku sebevědomí a sebeúcty. Sehnat práci, která by odpovídala tomu, co jsem dělala, se mi taky nepodařilo. Dělám práci "pod svojí úroveň" za mizerný plat. Vím, že bych měla být ráda, že vůbec nějakou mám, ale myslela jsem si, že práce mi zvedne trochu svědomí, že se dostanu mezi lidi a přijdu na jiné myšlenky a opak je pravdou. Dostalo mě to na kolena. Jinou práci pořád hledám, ale je to teď fakt těžký. Jak nemáš známé, tak jsi v pr... Na každé lepší místo (i na horší) je spousta zájemců. Navíc jsem limitovaná dětmi. I když mám pro případ nemoci hlídání, tak stejně je to s nimi složitější.