Přiznám se, že jsem nenašla odvahu toto téma do detailu číst. Rozklikla jsem snad jeden jediný příspěvek, protože ho psala jedna moje oblíbená diskutérka - a ta mě opět nezklamala a zabodovala. Dala zakladatelce tématu velmi chytrou radu, ať se nikomu nemstí, ale ať se naopak snaží podpořit maminku.
Pokud mohu mluvit sama za sebe, tak nemám potřebu se nikomu mstít. Už chci mít klid. Raději věnuji svůj čas a pozornost lidem, které mám ráda. (A proto mě nesmírně krká, když se ze mě někdo snaží dělat mstivou a zatrpklou saň. ) Svých negativních zkušeností souvisejících s rozpadem rodiny nelituji, dost mě zocelily, ale moc mi záleží na tom, aby mé děti nic podobného nemusely prožít.