Milé budoucí maminky,

ničeho se nebojte! To je to první, co musím napsat. Sama jsem v Neratovicích přivedla na svět krásného kloučka v dubnu 2009. Rodila jsem opravdu dlouho, ale už dvě hodiny po porodu prohlašovala, že můžu rodit zase. Proč asi? Protože všechen personál pracoval na výbornou. Nikdy asi nezapomenu na konstatování PA Milady, že až ráno nastopí do práce, mimčo už bude na světě. Ale prcek si pěkně počkal na ni:o)))TAkže dodatně velké díky, právě jí. Ale abych vám to přiblížila. První stahy začaly ve čtvrtek nad ránem, tak jsme vyrazili. Kromě toho se ale nic nedělo, tak manžela poslali domů a mě uložili. Celý den mi chodili přikládat nahřáté pecičky, masírovali olejíčkem, všechno jen aby mi ulevili od děsivé bolesti zad. V pátek okolo šesté večer mi praskla voda. Říkala jsem si, konečně. Ale... Byla jsem ve vaně, ve sprše, chodila a pořád nic. Ráno už jsem nemohla, prosila jsem o císařský řez, ale jen díky Miladě a manželovi jsem nakonec porodila přirozeně. Nevím, jak jim za to poděkovat. Malý se narodil v sobotu před devátou. Malého mi dali hned. Za chvilku oslaví rok a my jsme zjistili, že čekáme druhé mimi. A moje volba? Ani vteřinu jsem neváhala, kde se narodí.