Teda, já nevím, Feliko, jak jsi přesně myslela svůj příspěvek, ale něco mi na něm taky nesedí. Můj muž rozhodně není žádný pyšný pán tvorstva, je to tolerantní, vlídný a obětavý člověk s jemnou duší a láskyplným srdcem. Když je potřeba něco udělat, udělá to, aniž bych se k němu musela "lísat" a podlízat mu, a co víc, vyslechne mě, když mě něco trápí, podpoří mě, když mám starosti a je tu se mnou zrovna tak vlídně a láskyplně jako já jsem s ním. Protože ho mám ráda a vážím si ho za to, co všechno pro mě a syna i své blízké udělal, dávám mu tuto lásku taky najevo, třeba přitulením, pohlazením, úsměvem. Ale nemyslím si, že by takové to "Tvé" kočičí žebronění o almužnu svědčilo o nějaké lásce a rovnocenném vztahu; naopak si myslím, že svědčí spíš o tom, že jde buď o ženu vypočítavou, která svého muže zneužívá, nebo ženu, která si shodou okolností vzala nafoukanýho mizeru, se kterým jinak než podlízáním nic nepořídí. Mezi rovnocennými partnery má vládnout vlídná spolupráce (a někdy i trocha neshod, neboť neexistují žádní dva lidé naprosto shodných názorů, takže někdy si pár prostě ty názory vyměňovat musí), a nemá tam co dělat žádné podlízání a vlichocování se. Apropos, o lichocení se normálně říká, že nejde od srdce, není upřímné...