Nasuado - upřímně: bála jsem se vojtovky strašně a pochopitelně na ni u mého syna došlo. Cvičíme od listopadu dodnes - je mu 8 měsíců.
Nejsem žádný ohnivý obhájce této metody a navíc náš problém není ani tak závažný, takže mám pořád díky vlastnímu rozumu i vzdělání možnost toho nechat, kdybych cítila to, co ty.
Ale zřejmě je to individuální.
Jde o to, že syn to považuje za hru.
Ano, kroutí se u toho tak, jak má, ale nepláče, jen občas "nadává", protože ho to omezuje v pohybu, nicméně daleko častěji se u toho směje nebo povídá, a ač vím, že je to asi nesmysl, mám pocit, že ví, že mě to blbnutí za minutu přejde a je trpělivý.
Díky tomu slavíme dost pokroky.

Nicméně létání nemůže prospívat ničemu (svaly a motoriku lze posilovat i jinak).
Jsem moc zvědavá na ty jejich výzkumy!