No, víš... já sice ten řev zpočátku omlouvala kolikama, dávala SabSimplex a skoro nic nejedla, (ty to ale zcela jistně nebyly - Kubča byl totiž průtokový, stolička prakticky v každé plíně, bříško neměl nafouknuté...), poté že mu rostou zuby (první vyrostl ve 4měs., na 1/2 roce měl už zubů 6), že dostal očkování...atd atd...
Co jsem ale s tím, co jsem s ním zažila (a vlastně doposud zažívám),co načetla a vypozorovala z chování ostatních dětí jsem došla k názoru, že on byl a je prostě "dráždivé dítě". Kdo nepozná, význam tohoto spojení stejně nepochopí.
K tomu všemu je to také chytrý kluk, spánku potřebuje méně než ostatní(od malička v průměru 10,5 max 12 h za 24 h), a jídlo, to je kapitola sama pro sebe - to vše dohromady a ještě další "provozní věci kolem" byl koktejl, který se, podle mne i zkušené mamince těžce ustává...

Za létání jsem fakt vděčná, hodně se tím zklidnil jak on, tak hlavně já....
Pro nás třeba plavání miminek nebylo, zato létání ano...

Nemyslím, že bych teď jednala jinak, než před těmi 4,5 roky.

Jediné co bych udělala jinak v péči o něj by bylo, že bych mu všechno, na čem by ležel, krásně měkoučce vystlala a pokládala ho na deky s chloupkem - ze strachu, aby se nedej bože neudusil, ležel v postýlce na poměrně tvrdé kokosové matraci (pro děti samozřejme!), ani kočárek nebyl nijak extra "vyměkčený", vyjma fusaku, případně zavinovačky, všechno, na co jsem ho jako mimíska pokládala bylo bavlněné, vyvařované...

Poprala jsem se s tím rodičovstvím jak jsem uměla - a čistě egoisticky - nemyslím si, že jsem zklamala...!