"Není to jejich riziko, ale riziko pro ty děti!"

V souvislosti s tímto výrokem se zamýšlím nad tím, co všecko může být pro děti riskantní v tomto našem světě (zůstanu v ČR . Napadá mě namátkou:

- když se rodí císařským řezem nebo pod vlivem nepotřebných léků
- když jsou rutinně očkovány bez ohledu na rizika
- když jim rodiče sami nabízejí sladkosti nebo je překrmují
- když rodiče a další spolubydlící kouří
- když se smí dívat na televizi a "dětská" dvdčka
- když smí hrát hry na počítači (už od batolecího věku!!!)
- když se o ně nikdo "nestará" a nezajímá se o jejich duši a city
- když chodí do školky a jedí špatnou stravu, která je založená na spotřebních koších z roku raz dva, kdy jsme museli zkrmit to, co naši jézédáci vypěstovali
- když jejich rodiče mluví vulgárně
- když se rodiče před dětmi hádají
- když se dostanou do školy, kde nejsou milovány a vnímány jako osobnosti
- když si kupujeme jejich lásku věcmi a dárky
- když... (doplňte si sami)

Rizik může být opravdu hodně, záleží na tom, co jako riziko vnímáme. A nemusí to nutně souviset s nižší mírou odpovědnosti nebo vyšší mírou "alternativnosti" ;-). Více snad s tím, jak moc či málo důvěřujeme světu, jak moc či málo jsme v zajetí strachu, úzkosti. Také z jakých zdrojů čerpáme informace a zkušenosti.

Tímto nechci říct, že je "létání" bez rizik. Ale podle mě ani nespadá do kategorie týrání, čili je zcela na zodpovědnosti těch kterých rodičů, kteří se mu chtějí věnovat, aby si zjistili potřebné informace.

Stanovisko České pediatrické společnosti a Odborné společnosti praktických dětských lékařů naprosto akceptuju a chápu - vychází z jejich poznatků a zkušeností. Faktem ale je i to, že se o této praktice u nás moc neví. Je škoda, že paní Sudíková nebyla dostatečně přesvědčivá (ale to bychom v případě propírané reportáže nebyli asi nikdo v ničem, protože styl posledních reportáží, co jsem měla možnost vidět, více než hraničí s bulvárem a zfušovanou novinařinou ). Pozitivně vnímám to, že se rozhodla shromáždit tým odborníků a iniciovat studii o problematice létání miminek. Na jejích webových stránkách lze najít i její reakci na Stanovisko odborníků.

Sama jsem zvědavá, co ze studie vyplyne. Protože mně osobně se létání velice líbí a narozdíl od většiny kritiků ve mně pohled nad něj vzbuzuje radost a pocity štěstí (podotýkám, že jsem viděla létat pouze rozřehtaná a šťastná batolata - nikoli mimina, nikoli plačící).

A nakonec se chci přidat k výzvě "více tolerance, méně agresivity" - a to nejen v této diskusi.