Bydlíme na sídlišti a je to příšerné. Mám 3 děti, 11, 8 a 3 roky a poslední roky si připadám jak policajt. "dávej pozor, nechoď na trávu, pojď na chodník, vyhni se té hromadě..." O slalomu s kočárkem mezi hromadami na chodníku ani nemluvím Nikdy mi psi nevadili, od té doby, co mám děti, jsem na čoklaře víc než alergická a psy prakticky nesnáším, ano, uznám, není to jejich vina, ale ty věčné suvenýry na kočárku a botách mě už neskonale vytáčejí.Proti normálním pejskařům, kteří po svých psech uklízejí, nemám vůbec nic. Jenže na první pohled to jaksi není vidět... prostě když vidím na ulici psa, nemám zrovna hezké myšlenky.

Děti si hrají za plotem na hřištích, ano, sice krásně zrenovonaných, ale mnohzdy bez jediného stébla trávy. Na jaře a v létě je pro ně takřka nemožné volně vyběhnout na trávu, rozložit si tam deku a v klidu si tam hrát. Veškerou zeleň na sídlištích totiž zabrali čoklaři. Nemělo by to být obráceně?

Včera jsme si z procházky přinesli opět jeden suvenýr na botičkách nejmladší dcerky, starší dcera se na poslední chvíli vyhnula...