Stejne jako jsem mela naprosto pohodovy nekomplikovany tehotenstvi, tak jsem nakonec mela i bezvadnej rychlej a nekomplikovanej porod a krome ohryzanejch bradavek od syna krokodyla behem prvnich par dnu po porodu i naprosto pohodovy sestinedeli. Ale ono to nakonec asi jedno s druhym souvisi.

Cely tehotenstvi jsem se snazila co nejvic hybat, hrabala jsem listi, plela zahonky v drepu (aby se mi roztahla panev), tocila se na mici pri psani na pocitaci a chodila denne na dlouhe prochazky, napriklad jeste ctyri dny pred porodem jsme si vyrazili na dvanacti-kilometrovou turu v Prachovskych skalach.

Diky nactene literature o porodu a taky diky uzasne profesionalne vedenemu predporodnimu kursu porodni asistentkou Zuzanou Stromerovou jsem se utvrdila v tom, ze pokud nenastanou vazne zdravotni komplice, tak chci rodit prirozene bez jakychkoliv leku a chemickych urychlovadel, bez nastrihu (i za cenu rizika samovolneho natrhnuti), ze chci mit dite celou dobu u sebe a ze ho staci natahnout a zmerit az pri odchodu z porodnice.

Temto mym planum vyhovovala nejvic porodnice ve Vrchlabi. Prohlednout jsme si byli porodnic vic a s kazdou jsem se jen utvrzovala, ze Vrchlabi je pro mne to nejlepsi jak pristupem k tehotnym, tak prostredim.

Oproti porodnimu planu mi nevysly jen dve veci, ale zadny z tech zakroku nebyl rutinni a pokazde mi doktor vysvetlil, co chce udelat a proc. Pichl mi na zacatku porodu vodu, protoze uz byla zakalena, ze jsem Vitka dva tydny prenasela a pak mi nenechal uplne dotepat pupecnik, protoze jsem po porodu hodne krvacela a nechtela jsem oxytocinovou injekci, kterou jinak i ve Vrchlabi davaji temer rutinne hned po porodu hlavicky, aby lepe a bez velkeho krvaceni vysla placenta. Krome tehto dvou veci bylo vsechno ostatni naprosto spontanni, jak uvidis, neboli uslysis neboli uctes. :-))

Tak jak to bylo s porodem. Kolem 22 hodiny mne zacly trochu bolet zada, tak jsem si delala z manzela legraci, ze mozna konecne dneska po dvou tydnech prenaseni vyrazime do porodnice, kor kdyz je bourka, protoze behem bourky a uplnku se pry vzdycky s porody roztrhne pytel. A ze jestli mne ty zada neboli kvuli porodu ale jen z toho, jak jsem dneska cely odpoledne plela na bobku zahony, tak ze si aspon udelame vylet do hor.

Ve 23 jsme radsi nalozili do auta tasky (a pro jistotu i mapu, kdyby to nebyl porod, tak ze bysme si rano mohli udelat nejakou turu, protoze Tom mel dovolenou :-))), a vyrazili jsme k Vrchlabi. Zada totiz bolet neprestavaly a mne normalne zada nebolej, ani kdyz zahony pleju docela casto.

Kolem Novy Paky uz mne bolelo i bricho a zacinalo to byt pravidelne (zhruba vzdycky dve minuty byl klid a pak zas minutu ne). Ze uz se neco deje Tom poznal podle toho, ze jsem mu nepreladovala radio, coz jindy delam neustale a on z toho sili. Sedela jsem vepredu, coz bylo prijemne v tom, ze jsem dobre videla na cestu, coz mne trochu rozptylovalo a hlavne jsem mohla telem kopirovat zatacky a predem videla hrboly a nerovnosti na ceste. Sedet vzadu by znamenalo, ze by to se mnou mnohem vic hazelo (i kdyz jsme jeli podle predpisu) a na lehnuti jsem nemela ani pomysleni.

Do Vrchlabi jsme dorazili v 00.30 a hodinu jsme vyplnovali prijem, protoze sestricka to s pocitacem moc neumela, ale nechtela, abysme to vyplnili za ni, Tom z ty jeji rychlosti byl jeste nerovoznejsi nez ja. Ja s ni jeste trochu zertovala, protoze ty bolesti byly zatim porad takovy normalni.

Pak me prohlidl doktor. Rikal, ze by to melo mit dnesni datum (neboli zbyvalo pres 23 moznych hodin), pichl mi tu zakalenou vodu a sli jsme se s Tomem ubytovat na nadstandard. Ten stoji 600 na den, ale 500 proplaci pojistovna (OZP), takze my doplaceli 100kc na den. Vypada to jako loznice v nejakym luxusnim hotelu, steny svetle barevny, zavesy a povleceni jsou ze stejny hezky latky ( modra kosticka), drevena manzelska postel a krasnej drevenej nabytek, velka satni skrin, prebalovaci pult, detska postylka se stejnym povlecenim jako nase, suseny kytky a obrazky na zdech. Taky samostatna koupelna se sprchacem a veskerym vybavenim vcetne zupanku pro miminko.

Dostala jsem od sestricky mic, abych se mohla kroutit a podlozku na kleceni a krome toho, ze cas od casu sestricka prisla a pres bricho mi zmerila pristrojem, co vypadal jako dalkove ovladani na televizi (a trvalo to jen par vterin) jaky ma Vitek tep a jestli se mu dobre dari, tak jsme v tom pokoji byli sami a mohli si povidat a nikdo mne neznervoznoval, ze bych se treba stydela si heknout nahlas. To mi vyhovovalo, protoze jsem v tomhle stydlivka a urcite bych mela trochu stres z nutkani porodit co nejrychlejs, abych sestricky a doktory moc dlouho neobtezovala.

Tom meril a zapisoval stahy abysme se rozptylili, uz byly po minute a zacinaly bejt bolestivy vic.Vzdycky rikal, at se pripravim, ze za deset vterin zacne dalsi nebo at jeste chvilicku vydrzim, protoze za sedm vterin to skonci. :-))

Kdyz jsem se jednou vracela z wc s novou vlozkou, tak mne stah chytil mezi verejema z predsinky do pokoje, tak jsem poklekla tam, abych si ulevila a to zrovna prisla sestricka kontrolovat tep a udivene rikala, ze nemusim klecet na linu mezi dverma, ze bych to mela na ty tlusty podlozce u postele urcite pohodlnejsi. Akorat stah presel, tak jsem ji rekla, ze to vim, ale ze jsem to nestihla dobehnout. :-))

Velmi brzo to zacalo bolet jinak, z knih jsem byla poucena, ze to je palivy a jako na konecnik, tak Tom pro sestricku skocil a ona rika: “Jejda, uz nic nerozdejchavejte a honem tlacte.“ V prestavce mezi dvema stahy jsme vsichni presli pres chodbu do porodniho salu. To je taky takova moc hezka jakoby hotelova loznice, lozni pradlo na manzelske posteli ma hezke barevne vzory a je tam i obrovska porodni vana, ribstoly, stolek a zidlicky.

Sestricka rozsvitila jen takovou malou lampicku s oranzovym stinitkem, ze tam bylo hezky utulno. Ja jsem asi desetkrat zatlacila (neboli to trvalo tak ctvrt hodky), bud jsem byla oprena o rantl ty vany s rozkrocenejma nohama, nebo jsem si pridrepla, nebo jsem si sedla na porodni stolicku, coz je takovy dreveny polovicni wc prkynko na nozickach. Na posledni dva stahy uz jsem na stolicce zustala, Tom mi zezadu delal vlastnim telem operadlo, zatlacila jsem vic a Vitkovi nejdriv vylezla hlavicka a pak vyklouzl i zbytek. Prekvapilo mne, ze to nebolelo o nic vic, nez ty predchozi stahy, myslela jsem, ze mne to pak urcite roztrhne a on to pritom nebyl zadnej rozdil, coz mne prijemne prekvapilo.

Dve sestricky s doktorem Vitka chytili, trochu jsem se predklonila a koukala, jak ho behem par vterin rozmotavaj z pupecnikovy snury (to byly ty jeho piruety a kopani behem par poslednich tehotnych dnu :-)) a hned mi ho jeste i s neustrihlym pupecnikem dali do naruce.

Tak jsme ho s Tomem hladili a utirali a mazlili. Jenom zavrnel, kejchnul a byl spokojene zticha. Mlel sebou jak kapr. Po chvili Tom po vyzvani doktorem prestrihl pupecnik, vzal Vitka zabalenyho do rucniku do naruce, mne prehodili pres ramena zupan a vsichni jsme sli o par mistnosti vedle na jinej poporodni sal, kterej uz jako nemocnicni vypada, ze je tam koza a pristroje, inkubator a skleneny skrinky na nastroje. Vedle mne sla sestricka, kdybych potrebovala zachytit, ale ja byla uplne v pohode a razovala jsem si to sama.

Tom pak rikal, ze to bylo legracni, jak jsem sla pres chodbu a mezi nohama se mi bimbala ta pupecnikova snura. :-)) Rikala jsem si pak, ze je to zrejme opatreni, aby mne za ni mohla sestricka pritahnout, kdybych se treba v euforii zacala vznaset az ke stropu :-))

Doktor mne tam vysetril a ja porodila placentu. Tom zatim se setrickou na takovym specialnim pultu, kterej byl na dosah ode mne a samozrejme jsem na nej celou dobu videla, znova otreli Vitka, prohlidli ho, zvazili a tak, trvalo to akorat tak nez mne doktor prohlidl a udelal mi jeden steh po malym natrzeni. Hraz to vydrzela, vsak jsme posledni tri mesice kazdej vecer pilne masirovali. Hned pak mi nahatyho Vitka znova dali do naruce na pomazleni.

Nakonec ho zabalili do zavinovacky, Tom ho nesl v naruci na nas pokoj, ja sla vedle nej bez pomoci a bez bolesti a fakt mi nic nebylo. Dve sestricky nas sly pro vsechny pripady doprovodit a dohlizeli na mne. Vlezli jsme si v pokoji s Tomem do ty krasny velky manzelsky postele, Vitka jsme si polozili doprostred a sestricka mi ukazala, jak si ho muzu vleze dobre drzet a kojit, aby mi to bylo pohodlny. Pak nas tam nechali, at si ho uzivame. Samozrejme u ty postele je privolavaci alarm, ale jinak by fakt cloveka vubec nenapadlo, ze je v nemocnici.

Protoze uz bylo skoro rano, tak brzo prisla vizita. Je uzasny, ze vsichni klepali na dvere a behem celejch tech peti dnu kdykoliv jsem bud kojila nebo spala nebo snidala, tak se s usmevem omluvili ze rusej a prisli pozdejs. Sestricky i doktori, vsichni vzdy s usmevem, porad ochotny odpovidat otazky a poradit, oslovovali nas jmeny vcetne Vitka, kdyz ho prohlizeli. Proste neuveritelny. Tom byl se mnou celou dobu, neposilali ho pryc ani behem prijmu, vyplnovani formalit, prvni doby porodni, samotneho porodu, osetreni po porodu ani pak behem vizit. Jako bysme tam bydleli a oni tam byli na navsteve

Tom jel dvakrat do prace, rano odjel a vecer se vratil, ale jinak tam se mnou byl cely zbyly tri dny a vsechny noci. V kuchynce sestricka na pozadani uvari kdykoliv vodu na caj, je tam k dispozici i mikrovlnka a spolecenska mistnost, kde se muzou prijimat navstevy, kdyz treba nekdo nebydli v nadstandartu jako ja. Tatinci si taky muzou priplatit za jidlo, coz je takova bezna nemocnicni nezajimava strava a u recepce nemocnice je bufet.

Vitek byl celou dobu se mnou, takze nemusel mit na ruce krouzek s cislem jako od satny kvuli zamene a nikdo se mi ho ani na noc nesnazil odnaset. Neni mi moc jasne, jak si muzou v nekterych porodnicich myslet, ze si matka odpocine, kdyz ji brecici dite odnesou. Je prece jasne, ze misto aby to placici miminko nekde v zakulisi nejaka hodna sestricka kolebala v naruci a utesovala, tak ze to dite breci dal a jediny rozdil je v tom, ze ho ta matka neslysi.

Vitek celou dobu v porodnici (krome nasledne popsaneho koupani) ani jednou nebrecel, jenom tak obcas zvedave kniknul. Kdyz nespal, tak koukal a sermoval rukama a nohama. Odpoledne, coz bylo asi dvanact hodin po porodu, prisla sestricka, ze nam Vitka vykoupe, protoze od porodu byl jeste zamatlanej, coz je pro miminka dobry kvuli ziskavani imunity. Dokonce to vypadalo, ze ma kudrnaty vlasy, jak je mel pokrouceny a slepeny.

Vydrbala ho docela dukladne, az jsem mela pocit, ze je s tou zinkou zbytecne surova, ale pozdejs mi doslo, ze ono je nakonec dobre, kdyz se neco neprijemnyho udela rychle a poradne a to dite je cisty a prevleceny a nakremovany a zklidneny cobydup, nez ho z ty zaschlotiny osmrdlavat nezne a pomalu a zbytecne dlouho a on by musel byt dlouho mokry a nahaty.

Kazdopadne pri tom myti to bylo poprvy (bylo mu zhruba dvanact hodin) co plakal, ale spis by se melo rict, ze rval jak tur. Od ty doby uz tak intenzivne nikdy nerval, nebreci skoro vubec, jsou mu uz ctyri a pul mesice a ma prumer zhruba minutu na den. Myslim, ze to souvisi i s tim, jak mel pohodovej porod, kdy ho nikdo nezvedal za nohy a neplacal do zad a nesvitilo mu do oci ostry svetlo a nikdo kolem nemluvil nahlas.

Vysilacku treba vubec nemuzeme pouzivat, protoze kdyz se vzbudi, tak jenom kouka nebo si strci do pusy palec, ale rozhodne nevydava zadny zvuky, aby nam dal najevo, ze se mu neco nelibi nebo ze neco chce. Takze ani nemuzu potvrdit teorii, ze matka pozna ruzne druhy place od hladoveho pres bolavy az treba k trucovitemu, prooze on proste vubec nebreci. Maximalne si pobrekne pri ockovani. Mame take asi neuveritelne stesti v tom, ze ho nikdy netrapily prdy, boleni bricha a dokonce ani vubec neodkrkava, proste ho po kojeni jeste par minut drzim v naruci a pak ho normalne polozim.

Vitka zmerili az pri odchodu z porodnice, aby ho driv zbytecne nenatahovali. Meril 53cm a vazil (to ho vazili hned po porodu) 3,35 kg. Taky vubec neni kulohlav, jak nam prorokovali na ultrazvuku, to mu totiz nejspis merili zatylek neboli to misto na jarmulku, to opravdu kulaty ma. Ale takovy to kolecko pres celo a a kolem usi, to ma normalni ovalek, asi jako bezeckou drahu na stadionu. :-))

Jako norovozenec hodne spal i hodne bdel, podle chytrych knih mel hned po porodu vzdycky vydrzet kolem kojeni jen par minut vzhuru a pak dve az tri hodky chrnet do dalsiho kojeni. Jenze on uz od porodnice vydrzel vzdycky vzhuru v kuse tak dve az tri hodiny, behem ty doby chtel dvakrat nakrmit a jinak vsechno pozoroval. Je to proste zlaty dite.