Nevím, s pejskaři máme jako rodina zkušenosti jen ty nejhorší. (Jinak chováme také zvířátka, hlodavce, osmáky degu, a děti se o ně od mala starají).

Pes nějakého bojového plemene vlekouc svého pána za sebou prostě vyrazil ze dveří od baráku, které pán právě otevřel a vrazil mi do nohy čenichem vší silou, když jsem ty dveře zamyšlen míjel.

Můj syn byl oblíbený terč psů. Běžně se stávalo že se rozběhli klidně na 50-100 m a porazili ho (jako předškolní dítě). Tuhle zkušenost jsme měli nejmíň se 3 psy, v různých oblastech, náhodně (poprvé) na procházkách. Zda jim nějak smrděl, nebo to měla za vinu jeho neurologická porucha motoriky (LMD), nevím. Príma byl velký vlčák důchodkyně o francouzských holích.... Vytrhl se, běžel přes uhlopříčku parku odhadem 100 m. Podobně nějaké větší plemeno studentky v jiné části města. 40m po chodníku. Já jsem se mu postavil do cesty, mně oběhl a začal dorážet na syna - 5 let. Mít zbraň, tak už psisko není a to zcela legálně...