náš malý má 3, a můžu potvrdit, že ten průběh "puberty" je daleko náročnější než u bio dětí (ty máme dva, tak už je s čím trochu srovnávat)
poslední tak měsíc, možná už i víc, mám pocit, že se vracíme se spoustou výchovných problémů na začátek - vztekání, které bylo šílené a které jsme po asi 4 měsících zdárně zvádli, se vrací zpátky, řev v obchodě a kdekoliv jinde , když se snaží prosadit svůj názotr, to je opravdu jak tenkrát, i ty oci jsou daleko náročnější než v té klidné mezidobě.
třeba dnes ztropil krásnou ukázkovou scénu před obchodem, kdy se rozhodl, že bude chodit, ale já jsem ho potřebovala dát do vozíku, druhá podobná následovala chvilku potom, když se rozhodl, že chce bbon, pochoitelně nedostal, ale ten řev stál za to, hlasivky mu závidím i já :))

ale ve srovnání s tím, co předváděl před rokem, je to teď slabý odvar a taky já už mám zkušenosti a umím si s tím poradit (neboli počkat, až to přejde, okolí mě nezajímá, oni neví, co má on za sebou, a proč takto reaguje ana hloupý připomínky nereaguju)