Marrianno, mě bylo cca 8-10 měs. po porodech podobně, obě děti chtěné, milované, ale to s mými pocity nesouviselo...mít dítě je děsná makačka a obrovská změna, na kterou jsem fakt nebyla připravená, i když jsem si připravená připadala.
Radím chodit co nejvíc ven s kočárkem, co nejvíc (jak manželovo povolání dovolí) ven bez kočárku, i když se cítíš hodně unavená...když jdeš ven sama, jdi na cvičení, jógu, proběhnout se, nechoď mezi maminky řešit dětičky, zajdi si mezi kolegy z práce...prostě se ponoř aspoň na chvíli do života bez dítěte.
Mě tohle hodně pomohlo, ale u prvního dítěte jsem na to přišla hodně pozdě a zbytečně se trápila. U druhého jsem od prvního týdne chodila ven bez něj a vyplatilo se to.
A neboj se druhého dítěte, budeš to prožívat asi zase, ale mělčeji, nebudeš z toho tak vyšinutá, budeš vědět, že to není nikdy nekončíčí řetězec povinností, že se to časem zlepší.
Pokud by sis i po takovéhle "domácké" terapii připadala pořád stejně, určitě utíkej k odborníkovi, hlava můžr být přece někdy nemocná stejně jako žaludek a noha