Taky jsem chlapa vyhodila, po cca 4 letech manželství. Ponižoval mne, poroučel, frajeřil. Zkoušela jsem kde co, ale proč? Proč mám JÁ šaškovat, aby to klapalo? Cítila jsem se jako nula, služka by možná měla větší cenu. I když jsem mu na rovinu říkala, že chci být manželkou, nic se nezlepšilo. Nepomohla ani manželská poradna, ani psycholog, protože přes MACHA prostě vlak nejede. Takže jsme se rozvedli. Sice mi na vztek přestal dávat výživné na dítě a pokud jsem chtěla (a bohužel i potřebovala) peníze, musela jsem se o ně soudit. Moje situace po rozvodu nebyla nijak růžová, přesto ale byla stokrát lepší než manželství. Vše se ale postupně konsolidovalo.
Dnesku žiju na hromádce s chlapem, už 15 let. Někdy bych ho sice nejradši zabila, že se to zatím nestalo, bude asi tím, že mne neponižuje ani nešikanuje, jen je "manuálně méně zručný", jinak řečeno "levý jako turecká šavle". Ale práce ženy v domácnosti si váží a spory neřeší agresí. Je i relativně spolehlivý. A co si budeme namlouvat, dva příjmy jsou vždycky lepší než jeden.