souhlasím určitě s tím, že člověk by neměl dělat ukvapené závěry a rozhodovat se ve vzteku. Na druhou stranu si vůbec nemyslím, že bez chlapa se nedá žít - spíš mi přijde, že se bez něj žije celkem snadno, mnohdy i snadněji než s ním. Být ve vztahu mi přijde dost dřina a pokud za to nepřichází "odměna" tak je to demotivující. Mně v článku chybí nějaké doporučení, co by ta žena v tom období čekání na to že manžel zas přijde k sobě měla dělat. Já bych si asi za ty 4 zmiňované roky našla jiného chlapa - tedy možná asi spíš milence, že Přijde mi,že pan psycholog mluví pouze o případech, kdy je žena na manželovi silně psychicky závislá a život bez něj si v podstatě nedokáže představit. To je asi ten hlavní problém. Nikdo se přeci nemůže na koholiv upnout takovým způsobem. To mi pak už ani nepřipadá jako láska, ale jako závislost. A každá závislost se těžko léčí. Moc se mi tady líbila jedna reakce o mamince, která se v 50. rozvedla a začala si žít po svém. Já rozvody určitě nepodporuji, ale s článkem jako takovým, s tím jak vyzněl rozhodně nesouhlasím. Dle mého není o terapii po rozvodu, ale o léčení závislosti na druhé osobě.