Jeno, taky si to nemyslím. Některým ženám se uleví. Znám jednu, ta zůstala sama, ale vlastně zjistila, že nebýt dětí, bylo jí vždycky líp samotné s tím, že společenská je, od ... do, a tady je můj prostor a opovaž se do něj vlézt dál, než snesu.

Jiné se ulevilo jinak, místo teroristy po letech potkala pohodáře...

Další se zbavila alkoholika a narazila si kutila (ona to srovnává, já mít alkoholika, KUTILA BERU IHNED !!!), ale všechno má své.

Pak znám jiné, co se trápily, některé i roky a čekaly na návrat a pak se smířily, ztotožnily - se sebou, se situací, ale sama nezůstala žádná. Některé to osvobodí, některé poznamená, některé čekají, ale nic netrvá věčně.