V čase, kdy to s mým manželstvím bylo už velmi špatné, mi narostl nádor. Po jeho vyjmutí se za nějakou dobou vědělo, že to je špatné, tedy že nádor je maligní, ale ještě se nevědělo, co za druh a jak to se mnou bude dál.

S hrůzou jsem se v čekárně u doktora přistihla, že se vůbec nezaobírám myšlenkami na to, jestli přijdu o nohu, jaká mě čeká léčba a tak, ale jen: co bude s našim manželstvím?

Ono to samozřejmě souviselo, mj. tím, že v manželovi jsem po dobu nemoci měla nulovou oporu.

Teď je to 5 let od nemoci (jsem v pořádku) a 3 roky od mého odchodu od manžela.