Nedávno jsem jednu reakci na tuto porodnici psala, ale dnes...po čtyřech měsících od porodu a po přečtení "Osobní zkušenost"... jsem se rozhodla napsat ještě pár věcí i o samotném porodu.

Na vyvolání porodu jsem nastoupila 27.12.2009, protože bylo "plno", personál se mi velmi zdvořile omlouval a dohodli jsme se na odložení všeho na druhý den. Do nemocnice jsem už ale nastoupila. Druhý den kolem půl sedmé ráno jsem nastoupila s balíčkem věcí...v čekárně už čekal budoucí tatínek, který se všeho chtěl zúčastnit hned od počátku.

Sestra mi vysvětlila, že všechno může trvat ještě velmi dlouho, tak by bylo nejlepší, tatínka ještě poslat na snídani a zavolat ho při prvních kontrakcích. Neprotestovala jsem a tatínek odešel a čekal na zprávu.

Neměla jsem žádné zvláštní přání, nevyznám se v lékařských věcech...moc jsem nestudovala o tom, co přesně mě čeká...absolvovala jsem předporodní kurz v nemocnici...kde mě naučili asi všechno, co jsem chtěla vědět. Do nemocnice jsem nastoupila s naprostou důvěrou ve všechen personál. Je pravda, že jsem se moc nedotazovala...protože jakmile jsem se zeptala, připadalo mi, že sestra moc nechce vysvětlovat, když tomu stejně nerozumím...nebo nevím...Rozhodně bych uvítala víc informací od sestry (nebo por.as.) o všem, co se děje...ale jako zásadní problém jsem to neviděla.

Rodil mě přímo pan primář J. Shon, na kterého nemůžu říct jediné špatné slovo! Byl výborný jako lékař, ale i jako člověk. Byl velmi milý od začátku do konce. Hned po tom, co jsem poslala tatínka domů, se ptal, proč není nikdo u mě. Ujistil mě, že tatínek může přijít kdykoliv si budu přát... Kdyby byl pan primář se mnou místo por. as. byla bych asi ještě spokojenější.

Když mě vyšetřil, usoudil, že praskneme vodu a uvidíme...bála jsem se...protože jsem vůbec nevěděla, co to obnáší...ale opravdu moc mi pomohla slova pana primáře. Zněl velmi klidně, uklidňoval mě a to mi opravdu moc pomohlo. Pokaždé když se na mě přišel podívat, řekl něco uklidňujícího a povzbudivého.

Kolem poledne mi začaly bolesti...sestra koukla na monitor a tvrdila mi, že to ještě nic není, taťku jsem už ale povolala....

Sestra si mě moc nevšímala...ale já jsem to ani nijak nevyžadovala...když začaly opravdu bolesti...sestra se snažila poradit mi nějaké pohyby atd... já chtěla ale jen stát a houpat se...

Kolem půl čtvrté jsme se přesunuli na porodní sál. Ve čtyři mě sestra chtěla jen vyšetřit...ale usoudila, že už je to k porodu...Říkala mi, že už můžu tlačit, jak mě to nutí...jenže mě to vůůůbec nenutilo

Uznávám, že jsem se samotného porodu bála tak, že se mi do toho vůbec nechtělo...párkrát jsem zatlačila na výzvy sestry...ale nic moc...asi jsem už byla i neposlušná a moc nedělala, co jsem měla...Přesto se sestry tón hlasu nijak nezměnil. Důrazně mi říkala, co mám dělat, ale o aroganci nebo tak něco se vůbec nedá mluvit.

Když už jsem párkrát i vyjekla, přiběhl pan primář a v tu chvíli se mi hodně ulevilo. Opravdu si nemůžu stěžovat na nikoho, ale pan doktor je člověk, ze kterého jsem cítila pohodu a naprosto jsem mu věřila.

Porod byl rozjetej...stále mě povzbuzovala slova pana primáře...všechno proběhlo dobře. Nástřih byl bohužel nutný, ale rozhodně to nikomu nezazlívám. Věřím, že všichni dělali, co bylo nutné. Šití mě nebolelo vůbec. Náš syn se jmenuje Honzík...je to sice po tátovi...ale vyšlo nám to výborně...i po panu primáři

Pupeční šňůru ustřihl pan doktor hned...ale nějak výrazně mi to nevadí...Okamžitě mi byl dán na břicho...a hned po zabalení do deky přiložen k prsu...i když dětská sestra měla na pilno, protože o pár minut déle porodila druhá paní vedle v místnosti. Měli jsme soukromí, malej byl přisátej a všechno bylo nádherný.

Byl to můj první porod, jsem hodně cíťa, bála jsem se...ale všechno jsme zvládli dobře.

Neumím ani slovy říct, jak moc děkuji za celý porod...hlavně panu primáři!!

Po převezení na šestinedělí jsme se postupně seznámili se sestrami...dětské sestry byly mnohem příjemnější než ty ženské sestry ...ale i tak to šlo...

Opravdu mám dobré vzpomínky na celý porod i pobyt v nemocnici...

Všem jim tam patří můj velký dík

Lucie a syn Honzík