Naprosto souhlasim. Napada mne analogicky primer. U mladsi dcery jsem resila problem s nepruchodnymi slznymi cestami. Vezmu-li ceskou literaturu a posleze praxi ceskych oftalmologu, doporuceni budou mit siri od "okamziteho zahajeni lecby pruplachy, sondazemi, kapkami a to opakovane az do uplneho zniceni slznych cest po cekani podle osvicenosti lekare max. 2-4 mesice pred zahajenim vyse uvedeneho". Pokud naopak vezmu anglo-americkou literaturu,vcetne konzulaci oftalmologu z techto zemi v rodine a srovnam fungovani tamniho zdravotnictvi (neutracet neni-li to nutne), doporuceni budou mit asi tuto siri "nedelat nic, pouze oko cistit pripadne masirovat slzne cesty, cekat minimalne pul roku, k invazivnimu zakroku pristoupit v nutnem pripade po 6 mesici, jinak blize jednomu roku. Proc? Proze do te doby se 90% pripadu upravi samo." Co rekne cesky lekar? Samo se nic neupravi, potrebujete zasahy. A co muzu rict z vlastni bezprostredni zkusenosti v rodine a u znamych? Ze zasah mnohdy situaci vyrazne zhorsi, lekar si to nejak omluvi a naordinuje dalsi zasah. A ze oko ponechane v klidu se ve vsech pripadech co znam upravilo samo. Ovsem za doporuceni masaze lekar samozrejme neuctuje tolik, kdezto americky pediatr musi drzet pacient pokud mozno na uzde. A najednou mame na stejny problem uplne odlisnou skalu reseni.