Na můj dotaz, proč mě nastříhli (bez upozornění a souhlasu), se dotyčný dr. urazil. Prý ať si představím látku - co se líp švadleně šije, když se to roztrhá nebo rozstříhne? No samo že rozstříhne. Ale mě je úplně u prde... jak co se panu doktorovi líp šilo, já si zakusila několik měsíců hojení a bolesti (protože se nástřih roztrhl) a to nemluvím o estetické stránce.Připadám si teď hodně méněcenná a kdybych se rozešla s manželem,jiného chlapa bych si do postele kvůli jizvě pouštěla ztěží (jestli vůbec -tak mě napadá, zda se tyto mrzačení - obřízky, nástřihy,pásy cudnosti - nedělají všechny kvůli tomu, aby nás chlapi měli pěkně pod palcem a jisté)?Zkrátka dr. umělec. Četla jsem někde rozhovor s mladým lékařem na téma epizotomie, který narovinu řekl, že dokud nerodila jeho žena, stříhal každou. Až rodila ta jeho,chtěl ji pochopitelně co nejméně poškodit.Není to o tom, že jsou doktoři řezníci, ale prostě si jedou ve svých kolejích, bez empatie k cizím. Ono také cítit empatii ke každé rodičce, museli by se zbláznit.Takže je to jen na nás, (spíše na doprovodu) vybojovat, co chceme a nechceme (včetně polohy) Taky se mi nezdá, že by cca 90% žen bylo ohroženou rupturou 3 a 4 stupně (jen v těchto případech se má na doporučení WHO nástřih provádět). Že by jsme my Češky měli tak špatné hráze, když v cizině tolik nástřihů není?