Kolem 18 měsíce se z našeho andílka vyklubal neustále se vztekající čertík, jak se jí na něco řekne ne, začne si dupat nebo už to vrcholí válením se po zemi. Když jsme doma, nejlépe zabírá si ji vůbec nevšímat, i když je to někdy dost náročné na nervy:) A když přijde vztekání třeba v krámě, tak to ho co nejrychleji opouštíme bez zbytečných scén:) Jinak je Eliška moc šikovná, chodit začala za ruce už na 9 měsících, sama na 11, docela dost toho napovídá, snaží se i ve větách až člověk žasne co vymyslí:) Ale zase na druhou stranu nočník je pro nás tabu, i když už na něm seděla na půlroce a docela se jí to líbilo, že do něj vždy něco udělala, momentálně z něj utíká a jen co jí zase oblíknu tak to pustí do plíny:( A kolikrát se kvůli něčemu rozbrečí a dá si ruce před oči a my vidíme jak skrz prsty kouká co my na to a to se smíchu neubráníme:)