Nemusíš se bát, že si dítě hraje samo. Dcera byla do 6 let jedináček a já ještě studovala denní VŠ, takže jsem s ní chodila jednou týdně do mateřského centra, na plavání, pak jsme spolu byly při oblékání, jídle, nákupech, cestování,..., ale když jsme byly samy doma, tak jsem se učila a psala diplomku. Mě teda to hraní ani moc nebavilo, občas jsem si s ní hrála a četly jsme si knížky, ale nebylo to rozhodně celé dny. Hodně si pak vyhrála sama a nebyl u ní nikdy problém, že by se nudila nebo neuměla zabavit. Teď jí je 10 a pořád všechno v pohodě. A náš vztah tím určitě neutrpěl.
Syn má sestru o 6 let starší, takže je taky "kvazi-jedináček" a i on si umí hrát sám. Co se naučil lézt, jsem ho přebalila, oblékla, najedli jsme se a dala jsem ho na zem. On se rozlezl k hračkám a já si šla přečíst noviny. Teď když příjdeme ze školky, je to podobné. Samozřejmě třeba hrajeme domino nebo pexes a čteme knížky, ale není to denně.