Tak dopoledne si vystačí celkem dobře sám...je mu 22 měsíců a je dost samostatný, dá-li se to tak říci.
Samozřejmě si s ním hraju, ale stihnu udělat i spoustu práce kolem domácnosti. nemyslím si, že by nějak trpěl. Samozřejmě když si mě zavolá a chce mi něco ukázat nebo opravdu vyžaduje, abych se mu v tu danou chvíly věnovala, snažím se mu vyjít vstříc.
Občas ale sám řekne "maminko, di pyč" a sedne si třeba na houpacího koníka a sleduje Kouzelnou školku nebo jinou pohádku.
Odpoledne pak jdeme ven, krmit kobylky nebo koukat na vláčky a autobusy. To fakt miluje...
.
Jediné, kvůli čemu vyloženě všeho nechám je, když si chce prohlížet v knížce a říkat říkadla a básničky. Opakuje úžasně a všichni včetně tatínka milujeme ležet ráno v posteli a prohlížet knížky s říkadlama...
.