Po první zkušenosti s porodem jsem si podruhé porodnici vybírala opravdu ostražitě. Byla jsem se podívat ve všech brněnských porodnicích. Na první dojem mi přišly všechny tři téměř stejné. Nakonec rozhodlo (krom kladných referencí od známé) to, že zde jsou ochotni nejdéle vyčkat, co se týká vyvolávání porodu po termínu.
Koncem 39. týdne mi dr. Nagy dělal ultrazvuk a docela mě vyděsil, neb odhadovaná váha miminka byla 4200-4300 gramů. Moje první reakce byla „ježíši“. Pak jsem se trochu zklidnila, hlavně proto, že mě nikdo do ničeho netlačil – já jsem chtěla vyčkat, až se porod spustí sám. I při dalších kontrolách se ptali na můj názor a spíš mě uklidňovali, že miminko nakonec nemusí být tak velké. Synkovi se ale na svět nechtělo, takže jsem se nakonec vyvolávání nevyhla.
Dvojí zavedení tablety prostinu porod nerozjelo, měla jsem jen velmi slabé stahy v nepravidelných intervalech. Pomohlo až píchnutí plodové vody.Kontrakce zesílily, byly nejdřív po 5 minutách, pak po 3, po dvou, ke konci už byly téměř bez přestávky. Krátce po píchnutí vody PA Lenka Holoubková zkontrolovala ozvy – chodila častěji a vždy jen přiložila sondu z monitoru a chvíli kontrolovala (na monitor jsem byla připojená jen jednou a to jsem ještě byla téměř bez kontrakcí). Pak se mě ještě zeptala, jestli chci klystýr, chtěla jsem, tak jsem strávila nějaké chvíle na záchodě. Po vyprázdnění jsem šla do sprchy, už jsem sotva lezla, změna polohy i pohyb mi byly dost nepříjemné. Ve sprše jsem mohla být tak 20 minut, když klepala PA, že pan primář bude za chvíli dělat vizitu (vizita na porodním mě tedy překvapila ). Takže jsem se s potížemi dostala zas zpátky na pokoj. Přišel rozesmátej primář, já jsem říkala, že bolesti už jsou šílený a on se smál, že čím víc to bolí, tím dřív to budu mít za sebou. Prohlídl mě a byla jsem otevřená na 7 cm. Dále primář říkal, že mimi je vysoko, takže se mám vertikalizovat – tudíž mi PA doporučila, že je dobré sedět na baloně nebo stát s oporou. Stání pohodlné nebylo, tak jsem skučela na baloně. PA pak po nějaké době přišla a zkontrolovala mě, mimi prý bylo stále ještě dost vysoko, tak mi řekla, ať zkusím stát. Stoj byl velmi nepříjemný, skoro jsem to nemohla vydržet, ale po přejití asi třech čtyřech kontrakcí jsem cítila silný tlak na konečník , takže jsme zavolali PA. Ta naznala, že po 3,5 hodinách šílených kontrakcí jsem už nachystaná k porodu. Ptala se mě, jakou porodní polohu chci zvolit. Na pokoji bylo docela
pohodlně vypadající porodní křeslo, tak jsem zvolila to – chtěla jsem ho co nejvíc do sedu, PA ho tedy nastavila na možné maximum, škoda že to nešlo ještě o kapku víc.
V 14.45 jsem začala tlačit. PA mi dala trochu instrukce a při každé kontrakci mi roztahovala hráz, ukazovala mi na prstu, kolik chybí, aby synkova hlavička byla venku. Byl to jen kousek, ale trvalo to čtvrt hodiny, než se to podařilo. To roztahování hráze či co to vlastně PA dělala bolelo naprosto šíleně, docela jsem u toho hlasitě vyváděla. Kontrakce mi v II. DP slábly, tak mi vždy PA a potom primářka novorozeneckého hladily břicho, aby podráždily dělohu.V 15.00 synek konečně vylezl na svět. Dali mi ho na břicho-byl tam chvíli, manžel přestřihl pupeční šňůru a pak ho sestra zkontrolovala a ošetřila. V plinečce mi ho pak na břicho vrátily. Placenta za 15 minut nevyšla, tak jsem dostala oxytocin (původně jsem to tak nechtěla, ale pak jsem si říkala, že tak budu mít aspoň miminko rychleji u sebe).
MUDr. Čamková mě po porodu placenty zkontrolovala a zašila. PA mi říkala, že střihla jenom trochu (to mi říkala dopředu, že bude asi muset, že mám vysokou hráz) a že jsem se pak ještě natrhla. Naštěstí šití nebolelo, vím že bolet nemá, ale po těch historkách, co člověk slyší… Mimochodem s váhovým odhadem se trefili - syn měl 4410 gramů a obvod hlavy 38 cm.
Po zašití (trvalo asi 15 min) jsem si přelezla do velké postele a manžel mi předal Míšu. Hned jsem ho přiložila a přisál se. Tak jsme si na pokoji lebedili zhruba dvě hodiny. Já jsem pak dostala jídlo. Potom si syna vzali z novorozeneckého, abych mohla do sprchy (i s manželem), pak jsme se přesunuli na šestinedělí, kdy mi synáčka po chvíli donesli. Od té doby jsme byli stále spolu.
S průběhem porodu jsem celkem spokojená – že nebylo úplně vše podle mého je dáno tím vyvolávaným porodem. Jinak jsem moc ráda, že jsem si připravila porodní plán – četli ho všichni, staniční sestra (moc příjemná paní Danielová)mi na začátku porodu přišla říct, že je v něm vše splnitelné a PA se snažila se ho držet.
Porodní plán si četli všichni i na novorozeneckém a díky němu se mě taky na vše ptali. Ostatním maminkám prostě řekli – naočkujeme proti TBC, ustříhneme pupeční pahýl. Mě se na to ptali hned jak jsem přišla na šestinedělí a poznamenali si to do papírů.

Uff, to je ale elaborát, ale snad moje zkušenost pomůže někomu při rozhodování.