No, co si budem říkat, takových, jako jsme my, by se našlo víc , žalostně málo je lidí, kteří opravdu svůj život zasvětí zachraňování koček. Na druhou stranu si nemyslím, že je sebeobětování vlastního života a živoření na hranici bídy nezbytně nutné nebo chvályhodné. Člověk může žasnout nad ochotou některých lidí, může je různě podporovat, ale stejně je nikdy nepochopí. Pomoc při záchraně je fajn, ale podle mě by se nic nemělo přehánět. Nikdy nezachráníme úplně všechny (nemluvím jenom o kočkách), někdy se prostě musíme zatnout a uvědomit si, že je třeba říct ne. A to je na té práci asi to nejhorší...