Ještě mě napadlo, jak je asi lidem, kteří se narodili s rozštěpem a čtou o sobě články a diskuze, ve kterých se řeší, jestli se měli narodit nebo měli být raděj potraceni. To musí být docela hrůza.
Osobně si myslím, že rozštěp není banalita a musí to být pro rodinu i nemocného človíčka těžké, ale pořád je to v podstatě onemocnění jako každé jiné, ale co je důležité - s dobrou prognózou!
Něco jiného je těžké mentální postižení kombinované s tělesným, u takového těhotenství bych velmi přemýšlela jak dál... a pak mě ještě napadá, že takto postižení lidé mají jednu výhodu, nikdy se o sobě nikde nedočtou, jestli se měli narodit, nebo jestli měli být potraceni...

Statečným maminkám z článku a jejich báječným dětem přeji do života to NEJ a pevně věřím, že to nejhorší už mají za sebou!