tak za sebe: TOTO řeším dnes a denně. nemám správnou odpověď. Dcera když fakt neco provede, vynadám jí, zvýším hlas, tváří mse hrozvě rozlobeně, ona se buď rozpláče, nebo v nejhorčím případě mně pohladí a řekne s esladkým úsměvem "mamiko" a já ...vyměknu.... a nebo jí vynadám, ona jsde do ložnice, veme si svoji dečku, a chce přitulit "moje moje" - to zanemná, že jí má mdo té dečky zabalit ,pevně přitisknout v náručí a říkat "moje, moje, moje" ...no jak dlouho vydržím odolávat?

Zrovna dneska jsme se s mojí rodnou sestrou bavliy o tom, že jsme sotva ze btřetiny tak přísné, jako byly naši rodiče. Zatím nevím, jaké ovoce sklidíme, ale chápu tě.