při tom hukotu od koleček si myslím, že mě často ani neslyšela. Tak jsem jí prostě brala jen na cestu, kde šlo s ní běžet (to víš že ze mě měli ostatní srandu) a kde nic nehrozilo, tak jsem jí nechala jet (končilo se na hřišti). A to byla jinak fakt klidná holčička, až moc. A za rok nějak dozrála a poslouchala.
Hodně mě to ale trápilo, řešila jsem s mamkou, jak na ní, nic nezabralo. Možná by zabralo to, sebrat motorku a jít domů, ale ten hysterák...jednou jsem to zkusila a takhla jsem smykem jak motorku, tak jí...