obviňuju geny.

Sama jsem ještě v 18 letech jezdila z prudkého kopce bez držení na kole, šněrovala ze szrany na stranu s rukama upaženýma a s pocitem, že už už vzlétnu ....jednou to skončilo přeletem přes patník a kolem na šrot, celé mé dětsví byla spousta pádů a pár úrazů následkem divokosti a co si teda pamatuju - ten opojný pocit z pohybu, rychlosti, volnosti ...jak tu kdosi psal "vítr ve vlasech" .....takže to těžko teď můžu dětem vyčítat - i když jim navenek kážu vodu, dobře vím, že jsem jako dítě pila víno.....a rozumím jim.

On prostě jel a jel a zapomněl....