Je hezké si takovýhle článek přečíst, ale vždycky si říkám - k čemu mi to je?
Tyhle problémy se u nás v různém provedení dědí už několik generací.
Starší dcera - v první třídě: všechny děti dostávali jedničky za psaní - ona nic protože stále nemohla (nechtěla) pochopit, že písmenka mají přesně tenhle sklon, atd atd
v páté třídě jsem do ní češtinu hustila co to šlo, aby udělala přijímačky na 8.letý gymp - není to sice premiant, ale teď v kvartě měla na vízo jen 2 trojky a např. v angličtině a francouštině je nejlepší ve třídě.

mladší - tam je to horší. odmítá psát háčky čárky (prostě je vůbec nevnímá). Na třídní schůzce pak slyšim: děti mají problém se slohem, jediná vyjímka: má dcera - komentář p.u. "ona mi tu na jedno téma popsala 2 papíry a já se u toho dokonce smála jak to měla vtipné" - k čemu mi to je, když jako jediná holčička má od druhé třídy z čj za 2?
to samé matika - nedodržuje pravidla (špatně psané datumy, špatný postup...), komentář p.u. "ta vaše holka byla druhá v klokánkovi, ono jí to pálí" - nicméně mat. též za 2.

takže zatím střídáme školy a hledáme někoho, kdo by pochopil složitější osobnost mé dcery. u té první jsme našli, tak snad najdem i teď.