Přidat odpověď
Ještě chci říct, že mi je 37 a ve svých devatenácti jsem mohla milenkou ženatého muže být.
Jenže tehdy panovalo jiné klima, nevěra se sice praktikovala, ale navenek odsuzovala a já neměla chut na pracovišti mít nálepku štětky nebo potvory.
tím neurážím žádnou z přítomných, já jen, že kdysi nebyli nevěrníci obzvlášt ženy bráni jako "éra", co si umí život užít a vychutnat, prostě hlavně ženy pak měly dost nepříjemnou nálepku
Ale nešla jsem do toho nejen kvůli té "nálepce", ale i kvůli osobní morálce a časem mi fakt začalo docházet, že ač do něj šíleně zamilovaná, žádná perspektivní budoucnost by mě o otcem 3 dětí nečekala.
Jako budto bych nějakou dobu byla jeho mladou milenkou, a kdyby se čistě náhodou /což z dnešního pohledu moc nepředpokládám/, rozvedl, tak z rozumového hlediska by ten muž byl teda "super extra kauf"...vždycky by měl na krku tři závazky, vždycky by byl v kontaktu s exmanželkou.
HOdně jsem tehdy trpěla, měla pocit, že mi na jedné straně "uteklo něco bombastického", ale z čistě rozumového hlediska vím, že jsem udělala dobře.
Předchozí