Monty,
ne,
ale třeba manželka právě nastoupila po mateřské do práce, muž se musí najednou mnohem víc zapojit kolem dětí a domácnosti, oba jsou prostě unavenější, a do toho se objeví kolegyně, pro které jsou jeho vtipné historky stále úžasnou novinkou a která s mužem řeší úplně jiné věci než koordinaci vyzvedávání dětí, nákupů a domácnosti, která nevyletí, jaktože nechal Petříčka ve školce dvacet minut po "zavíračce", ale místo toho chápavě přikývne, jaký je šéf blb či jak je nutné pro postup v práci něco obětovat... a najednou muž ztrácí pochopení pro unavenou partnerku, víc jí odsekává, cítí se nedoceněn, v duchu ji srovnává s tou usměvavou chápavou kolegyní, partnerka samozřejmě taky víc bublá a už se to veze...

Tohle mi přesně teď vykládal jeden kamarád, s jistým nadhledem, protože se do stejné situace dostal znovu právě teď s tou bývalou kolegyní... ale teď už prostě víc uvažuje. Řekl mi, že jeho druhá i první žena jsou fajn ženské a že vidí, že rozvod byl v podstatě zbytečný, že tím jen zkomplikoval život dětem a sám si nijak "nepolepšil" (a má svou druhou ženu rád, o tom žádná, jen kouká na to, že tu první měl taky rád).