No, a to v 7 letech fakt nefunguje...Naštěstí, máme se synem vztah založený na debatě...Příklad...Mami, naštval jsem pí. učitelku, že mě nebaví škola (o čemž já už samo vím, ptz. mě pí učitelka nezapomněla informovat telefonicky)...Já na to: Miláčku, škola je důležitá, jde Ti, jen tak dál, jsi šikulka...Jeho odpověď: To, že mi to jde, není podstatný jako to, že mě to nebaví...Jak, maminky, respektujícně, zvládnout toto??? Nerýpu, jen chci vědět, jak to mám řešit? Včetně synovy prosby (je v první třídě), že nebude muset jednou na vysokou? To, že se pokusil svojí třední učitelku ukecat v tom, že 9let základní školy je moc, jestli by se to nedalo trochu zredukovat....Paní učitelka se mi přiznala, že takovou žádost za své působení ve škole ještě neměla...Musím lehce podotknout, že syn je ve škole brán jako lehce prominentní (ten výraz se mi vůbec nelíbí, ale je asi tak) neb můj otec tam učil....