Neporadím, jen jsem v obdobné situaci.
Synovi už tedy téměř 7let, mladšímu 4roky, k tomu nejmladší 14m.
Nejstarší je živel a bohužel často u něj vypěním. K tomu téměř pořád provokuje mladšího, kterej z toho (a někdy i zcela bezdůvodně) dostává hysteráky. Z jeho hysteráků dostávám hysteráky zas já Do toho na mně visí ten nejmladší. Ideální situace pro to, aby se člověk dokázal sklidnit a řešit věci v klidu, že?
Dneska ale byl super den, ráno jsem si promluvila s nejstarším, řekla mu co mě štve a co cítím, on mě dokonce doplňoval , prohlásil, že to změníme a dneska se opravdu snažil. Sklidili jsme společně jejich pokoj. Oba se snažili, i když mladší méně a pak říkám nejstaršímu, aby se na mě podíval a co vidí... prý radost. A měl pravdu
Pak jsme postavili velkou vláčkodráhu, já vytřídila oblečení, co už jim není, co už jim bude...
Kéž by každý den byl přinejmenším takový jako dnes. Krom těch nemocí, z kterých se nemůžem vyhrabat a ani ven nemůžem jít :-(