Rózi,
příklad řešení této situace dle RaR:

- syna nebaví škola:
1) "Já vím že tě to nebaví"... a bez dalšího komentáře. Neboli empatická reakce, ovšem bez toho "ALE" ("vím že tě nebaví, ALE je to důležité pro život"... to co je za ALE je jenom poučování, které nepomůže a pocity dítěte vůči škole nezmění... zato ho utvrdí v tom, že rodiče akorát furt poučujou)
/to "škola je důležitá, jsi šikulka..." popírá to, co on cítí, ale on to tak cítit nepřestane po Tvém poučení.../
Respektování je "ano, máš tyto pocity, OK, poslouchám a nekomentuju". Pocity jsou něco, co je nezávislého na činech, není to nutné lámat a popírat.
2) "Máš nějaký návrh na zlepšení situace? Myslíš že je něco, co by Ti pomohlo, aby ses v souvislosti se školou cítil líp?"... oběma je vám jasné, že nechodit do školy nelze... takže nebrat si osobně když plácne odpověď "nechci chodit do školy" (prostě to přejít, neřešit jako aféru že to řekl), spíš se snažit vytvořit prostředí, kdy přijdete společně na to, co by mu v tom vážně pomohlo. Některýmu dítěti pomůže "mít na co se těšit" (kroužek po škole atd.), jinýmu pomůže jenom se vypovídat a pocítit, že je vyslechnuto (bez poučující vsuvky "ale škola je pro život důležitá")... a nebo pomůže když si společně "představíte jaký by to bylo, kdyby se nemuselo do školy" - prostě vyfabulujete třeba svět, kde by se nemuselo do školy, přenesete se na chvíli do fantazie (a oba víte že je to fantazie, ale z pozice rodiče je potřeba ovládnout se a neimplementovat do toho poučující prvky...) "kdyby se nemuselo do školy, to by bylo fajn, místo toho bysme šli na zmrzlinu, do zoo i ve všední den, na kole na výlet" (nikoli "kdyby se nemuselo do školy, byl by každej blbej a zhroutila by se společnost"). Neexistuje jedno řešení funkční pro všechny, každej sám musí zjistit, co se u konkrétního dítěte ujme...

- prosba že nebude muset jednou na vysokou
Tak na to se dá snad odpovědět jedině "až budeš v příslušném věku, tak se sám rozhodneš", ne? Bez dalších emocí. Podobných vymezujících se výroků od něho ještě uslyšíte určitě hodně, to děti a mladí občas říkají. V takovém momentě (a podotýkám jsou to situace, kdy to ještě zdaleka není aktuální - např. když prvňák uvažuje o jití/nejití na vysokou, nebo když patnáctiletá holka řekne "já nikdy nechci mít děti" nebo "peníze nejsou vůbec podstatný, nikdy nebudu tak materiální jako ty"...) nemá absolutně cenu to intenzivně řešit, vysvětlovat "že vysoká je důležitá", "že jednou přijde čas a žena zatouží po miminku a určitě změníš názor i ty" nebo "peníze jsou ale důležitý a až budeš dospělá tak to poznáš" situaci nepomůže a ani dítě nepřivede na "správnou cestu"... akorát ho to naštve.