Ale jinak s tebou souhlasím v tom, že je pravděpodobně schůdnější řešení pro takového člověka dělat práci pro děti, kde ale nepracuje s dětmi přímo. A myslím, že je dobré o tom mluvit a i publikovat takové články, protože mladý člověk, který v sobě tyto sklony zjistí (někdy v pubertě a rané dospělosti), je sám dost zmatený a může volit cestu, kterou by ve svém zájmu třeba volit neměl. Pokud se o tomhle problému bude tak nějak normálně mluvit, může mít šanci hledat pomoc dříve a nebýt na upravení svého života sám.

Stejně tak je asi třeba podporovat tvorbu kyberpornografických materiálů, u ktercýh nejsou poškozovány reálné děti.

Jediný problém s obojím vidím v tom, že co někomu může pomáhat jeho potřeby utlumit a yúsměrnit, druhému může naopak zatemnit mozek. A to platí i u toho učitele - nevidím záruku v tom, že když nebude pracovat přímo s dětmi, bude mít potřebu touhu vyventilovat třeba na sousedovic dítěti. Naopak, třeba mu denní kontakt s těmi haranty pomáhá udržet se na uzdě.