Ráda bych se s Vámi podělila o svoji zkušenost se školkou.Víceméně na rady ostatních maminek, jak je školka prospěšná pro děti ,jsem dala pětiletého syna na dopoledne do školky a s dvouletým byla doma. Do té doby nám školka nijak nechyběla,manžel mi se vším pomáhá a vychází vsříc, a díky tomu si i myslím, že mám na děti dost času.Když se narodil mladší syn, starší mi rád pomáhal a tak nějak přirozeně si utvářel vztah k bráškovi. Dnes si spolu vyhrají,vymýšlí spoustu věcí a troufám si říct, že mají spolu hezký vztah, i když i u nás jsou občas sourozenecké šarvátky.Když začal starší chodit do školky, byli oba kluci jaksi "jiní".Starší se mi zdál jakoby necitlivý , někdy i agresivní, mladší hledal záchranu u mne tak ,že se ode mne nehnul na krok a já najednou zjistila, že poprvé za dobu své mateřské dovolené nestíhám dávat oběma dětem to, co potřebují nejvíc - čas. Byla jsem uštvaná a nechápala, proč je tolik maminek co mají děti ve školce v pohodě a já sotva dám jedno do školky, místo aby mi to pomohlo, cítila jsem to jako přítěž. Tak jsme se vrátili do původních kolejí,kluci jsou spolu, ať už doma, na dvorku či zahradě, jsou plni nápadů, her a fantazie, já obstarám ve chvílích kdy se sami zabaví vaření a domácí práce a pak si s nimi i já "užívám" při malování, čtení, procházkách a vůbec při všem, co naplňuje jejich dětský svět, který mě tolik obohacuje. Nyní všichni čekáme, až se na jaře klukům narodí další bráška nebo sestřička a snad bude stále vše tak pohodové, jako doposud, přestože to bude zase ve spoustě věcí jiné.
Vám přeji šťastné rozhodnutí a co nejméně šrámů na dětské duši.