Vím, co je porno, takže si pravděpodobně dokážu představit děsivost dětského porna.

My jsme se ale původně bavili čistě o pedofilii (přičemž každý pedofil nutně nebude mít doma dětské porno) a její nebezpečnosti. Sháněla jsem si hodně informací a největší problém zřejmě je, že jakýkoli sexuální útok proti dětem je označován novináři za pedofilní, ačkoli jeho pachatel často pedofilní není, čímž vzniká představa, že nebezpečnost jakéhokoli pedofila je nekonečná. Netvrdím, že žádný pedofil nikdy nepředstavoval hrozbu, ale strach spojovaný s tou diagnózou je obecně přehnaný. Přestože lékařské pojetí se zabývá pedofilíí především jako poruchou, i někteří sexuologové zmiňují, že pedofilní orientaci mělo také mnoho lidí, kteří byli dětem významně přínosní (právě v souvislosti s touto vlastností) a nebyli přitom kvůli tomuto založení považováni za nebezpečné. Například český sexuolog prof. Petr Weiss dokonce pro slovenské noviny Nový čas sdělil SVŮJ NÁZOR, že pedofily byli Hans Christian Andersen, Lewis Caroll i Jaroslav Foglar.

Moje zdroje:
Společný návrh vlády a policie severských území, Austrálie, 9. března 1995, strana 4. Citováno v Organised Criminal Paedophile Activity (Organizovaná kriminální pedofilní aktivita). Jen 14,8 % vzorku pachatelů bylo vyhodnoceno jako pedofilové.
DiLorenzo, JoAnn (1981): How a prominent Ware attorney preyed on troubled boys (Jak významný obchodní zástupce okrádal problémové chlapce), They Valley Advocate, je citován odhad pracovníka FBI Kennetha Lanninga, že pouze 10 % pachatelů sexuálních přečinů vůči dětem je preferenčních, tj. že jsou to skutečně pedofilové dle lékařské definice.
Lanning, Kenneth (2001): Child Molesters: A Behavioral Analysis (Obtěžovatelé dětí: Analýza chování), třetí vydání. National Center for Missing & Exploited Children. (Národní středisko pro pohřešované a zneužívané děti)