Markéto, také jsem se dívala na Kaszův blog, a některé věci mi tam přijdou takové, že bych si to u svého dítěte rozhodně nepřála.

Třeba toto:

"Jak vlastně může vypadat taková láska k dítěti? Je podobná lásce k dospělé osobě, téměř se vším všudy, co k tomu patří, možná jen o něco jemnější. Potěšení z krásy dětí, které člověk potkává. První pohled do tváře krásného stvoření, zamilované vzplanutí a bušení srdce, radost z prožitých chvil v blízkosti milovaného člověka. Milovaná bytost se stává sluncem života a bez ní je život prázdný a beznadějný. Příjemné pocity z přiblížení i doteků, objetí a přitulení, někdy i sladké polibky na tvář a na ústa. Většinou jsou to právě děti, které vztahy prožívají mnohem spontánněji, přirozeně a bez předsudků. Instinktivně lásku i s ní související blízkost vyhledávají. Jen zřídka se stává, že dojde k většímu tělesnému sblížení. I pak se obvykle kontakt omezuje na mazlení a hlazení po těle nebo takové aktivity, jaké, dějí-li se mezi dětmi, se považují za běžné a neškodné. Jakákoliv forma soulože je v případě pedofilů velmi neobvyklá, což potvrzují i výzkumné statistiky."

Já chápu, že on to takhle cítí, vím, že je to asi maximální možná míra sebezapření, vím, že za svou orientaci nikdo nemůže, ale prostě by mi i toto silně VADILO. Kdyby někdo takto smýšlel o mém dítěti a snažil se ho líbat na ústa (brr), nebo mazlit a hladit po těle.

Myslím, že dějí-li se takové aktivity mezi dětmi navzájem, je to něco úplně jiného, než mezi dítětem a dospělým.

Pedofilů je mi opravdu lidsky líto, ale také si myslím, že by s dětmi přímo prostě pracovat NEMĚLI, a kdybych se dověděla, že učitel mého dítěte je pedofil, vadilo by mi to také. Klidně ať si o mně někdo myslí, že nejsem dost moderní, ale skutečně je mi bližší košile než kabát.