Já žádné děti do svých problémů nezatahuju, pokud sis nestačila všimnout. Ale zatahuju do svých problémů jiné dospělé lidi v různých diskuzích, mamky dětí, kamarády, známé, ale i třeba redaktory: http://kasz.sweb.cz/Tyden_06-2010.pdf

Dokonce jsem se nechal vyfotit. Já vím, někteří lidé by byli nejraději, kdyby pedofilové neexistovali, jenže oni tu byli, jsou a budou. Proč tu jsme, to je otázka pro filozofy, nicméně je to prostě fakt. Nejlepší by bylo, kdyby měla každá matka možnost zakusit, jaké to je mít pedofilního syna. Nebo ještě lepší by bylo, kdybychom si na chvíli mohli vyzkoušet prohodit mozky se všemi pocity apod., které máme. Pak by možná mnoho lidí změnilo názor... Mamka byla ze začátku taky dost proti všemu, pořád říkala, že nejsem pedofil, nepřála si, aby mohla Klárka přijet k nám na prázdniny... dnes je její přístup úplně opačný. Osobní zkušenost se svým vlastním synem ji nakonec přiměla vytvořit si na věc trochu jiný názor než mají lidé, kteří se s pedofilií setkali jen prostřednictvím médií, kteří informují o lidech, kteří zneužili dítě, z nichž mnozí ani pedofilové nejsou. Pochopila, že být pedofil je něco diametrálně odlišného od člověka, který je dětem nebezpečný. Dětem nebezpečný může být kterýkoliv člověk, je jedno, jestli pedofil nebo nepedofil. Tohle pochopila zhruba za 6 let. Je mi jasné, že ne pro každého je to téma natolik blízké, aby mu věnoval víc než několik minut v nějaké diskuzi. Kdo se zajímá a má nastudovánu problematiku v celé šíři, a navíc kdo má opravdu osobní zkušenost s nekriminálním pedofilem, ten méně často zaujímá okamžité odsuzující postoje. Odsoudit je totiž hrozně jednoduché, snažit se pochopit je o mnoho složitější (pro někoho dokonce nad jeho síly).