"Vsadím se, že kdyby se vědělo o nějakém učiteli, že je pedofil, měl by na druhý den prázdnou třídu a výpověď na stole."
Já se vsázet nebudu (vsadit stokorunu je něco trochu jiného než vsadit holý život), ale nemůžu vyloučit, že se jednou třeba řediteli nebo některému z kolegů, když si s ním budu nějakým způsobem blížší, nesvěřím. Ze zkušenosti již pochybuji, že by člověk, který mě dobře zná, najednou zcela změnil na mě názor a udělal něco, co by mělo zničující efekt. (Koneckonců Markétku jsem v rámci praxe učil, a na stejnou školu chodily i děti jiné maminky, které jsem se svěřil - a kupodivu, prázdnou třídu jsem neměl.) Vždyť nakonec ani rodiče nejsou slepí a mají od svých dětí informace o tom, jací jsou jejich učitelé... a zda toho či onoho učitele má či nemá jejich dítě rádo a proč. Je jasné, že kdyby bez dalších informací někdo řekl: jsem pedofil, tak by se asi rodiče lekli, protože pod tím pojmem dnes hodně lidí chápe ztělesnění zla pro děti. Ne proto, že by pedofilové byli skutečně dětem nebezpeční, ale proto, že se ten pojem s nebezpečím pro děti neustále všude ztotožňuje. Kdyby se v médiích při každém znásilnění ženy psalo: Heterosexuál znásilnil ženu, heterosexuál zabil, heterosexuál zneužil dítě... atd., možná by se taky na heterosexualitu za pár let začalo nahlížet jako na něco potenciálně nebezpečného.