"Štěpánkoo,
jasně, já vím, že jsem extrémistka, co se táborů týká . Třeba časem změním názor."

Já jel na tébor jednou v životě, už ani nevím, kolik mi bylo, někdy ve druhé třídě asi, a taky naposledy. Celou dobu jsem truchlil po mamce, bylo mi smutno, s kamarádem, se kterým jsme měli být v jednom oddělení, nás dali každého jinam... Nikdy v životě jsem pak už na tábor jet nechtěl, i když některé zážitky si pamatuji dodnes, spíš na ně vzpomínám neutrálně, protože programově z dnešního pohledu byl ten tábor určitě dobrý, ale pro mě to tehdy bylo prostě utrpení. Dopisy, ve kterých píšu, jak se mi stýská, mám dodnes v šuplíku.