Je to přesně tak, jak napsala MarkétaP. Ono nezáleží jenom na mě, já se můžu nakrásně zamilovat, dávat najevo lásku, snášet modré z nebe... ale přece je tu i druhá strana, která k tomu má co říct. Kdyby kterákoliv z těch, do kterých jsem se zamiloval, také ke mně cítila něco víc, kdyby se do mě zamilovala a chtěla by se mnou prožít zbytek života... tak logicky bych neměl důvod se zamilovávat do dalších. Myslím si, že tohle funguje úplně stejně i u "normálních". V podstatě mi stačí jedna, která bude i v dospělosti vztah opětovat... to je koneckonců sen mnoha lidí, partnerský vztah, rodina, děti... Moc bych si to přál, ale někdy taky může zůstat jen o přání, bohužel to nemůžu úplně ovlivnit, druhá strana má totiž také svobodnou vůli. A tu musím respektovat. Však jsem to vyjadřoval i v tom přání Markétce: Nemůžu nic jiného, než Ti přát, abys byla šťastná, abys jednou třeba našla toho pravého kluka, se kterým budeš šťastná, a modlit se za to. Aby tě měl rád a ty měla ráda jeho. Možná někdy přijde den, kdy Ti všechno to, co jsem a co mám, nabídnu. Máš plné právo odmítnout a já to musím respektovat. Markétko, mám tě moc rád. Petr