Jestli je nebo není ti manžel nevěrný, to je těžké říct už i kvůli tomu, že každý si pod nevěrou představuje něco jiného. Je ale zřejmé, že věnuje někomu druhému to, co tobě chybí.

Nenapadlo tě, že manžel zatlouká a lže i proto, že mu na tobě záleží a nechce tě ztratit (možná zatím)? Kdybys mu byla lhostejná nebo kdyby byl rozhodnutý tě opustit, nenamáhal by se s výmluvama.

Jo a pak chci říct, že je hodně naivní myslet si, že pomůže jakýmkoliv způsobem dát vědět těm zamilovaným (jemu i jí), že to, co dělají, je fuj a že by toho měli nechat. Oni dobře vědí, že to není až tak ok co dělají, ale hormonová smršť, endorfíny, růžové brýle zamilovanosti, motýlci v břiše, rozmnožovací pud, nazvěme to jak chceme, zkrátka tohle je silnější než rozum.

Jedině rozumné je opravdu navršit na něj povinností co se dá - dát mu hlídat děti, chtít pomoct doma a co nejvíc se věnovat sama sobě - změnit účes, šatník, chodit víc mimo domov, najít si nové přátele nebo se víc věnovat starým,stát se nezávislejší, řídit si své pocity a nálady sama nezávisle na něm.

Rozhodně manžela odradí veškeré projevy závislosti - slídění, vyptávání se, pokusy o vyříkávání si situace. To ho jen žene do náručí té druhé - s ní to přeci je (zatím) jen o pohodě.

Dobré je také být té druhé co největší konkurencí, snažit se dávat manželovi to samé, co dostává od té druhé.

Jo a spravedlnost v tomto okamžiku nehledejte.