Monty - já ale netvrdím, že existuje nějaký úspěšný návod, jak nevěrníka přimět zůstat s rodinou.

Je to hra, kterou hrají nejméně tři, takže výsledek záleží nejen na mě, ale i na tom, jak hrají ostatní.

Pokud já, jako podváděná, po provalení nebudu dělat začátečnické chyby, ještě to neznamená, že výhru mám v kapse (mmch co to je vlastně výhra, že, leckdy to je jasné až po letech).

Do hry vstupuje ještě mnoho faktorů, především zda k sobě víc ladím já s manželem nebo on s tou milenkou.

Takže na tvojí otázku - pokud se i milenka chová nezávisle, záleží i na historii vztahu s manželkou, finanční situaci, charakteru nevěrníka.

Já za sebe - pokud by se tehdy manžel rozhodl se milenky nevzdát, necítila jsem tehdy potřebu se o něj s někým dělit, ve smyslu že on mi za to nestál, abych ho musela s někým sdílet, měla jsem a mám pocit, že po světě běhají tisíce chlapů, kteří by mě a jen mě strašně rádi snášeli modré z nebe.

Je ale fakt, že dneska se na manžela paradoxně dívám jinak, daleko víc si ho vážím než před provalením a také náš vztah od té doby je úžasný, přesně jaký jsem vždycky chtěla. To je ale na dlouhé povídání, takhle napsané to asi moc pochopitelné není.

Co chci ale říct - dneska nevím, zda bych nakonec nebyla ochotná žít v trojce (zkrátka bych asi váhala i když nevím), ale radši o tom moc psát nechci, abych to třeba nepřivolala.