Eeko,

já mám kolem sebe dost známých, kteří řešili nebo řeší nevěru. Nevím, jaké má tvůj muž zkušenost s nevěrou, ale co já vidím okolo sebe a s čím já mám osobní zkušenosti plus rady odborníka psychologa, který mi dost pomohl v té době:

pokud chlap řeší, jestli zůstat s rodinou nebo jít k milence (to znamená, že obě varianty mají plus a mínus, není ještě rozhodnutý), tak se v té době zcela účelně rozhoduje podle toho, kde mu je líp. Doma jsou scény, dusno, nepříjemno? O to víc se bude těšit na milenku. Pokud bych já udělala scénu a dávala mu ultimáta, tak ho přímo vženu do náruče té druhé.
On samozřejmě viděl jak mi je, já tehdy probrečela celou noc po provalení a vůbec, celá jsem se rozpadla vnitřně na tisíc kousků.

Ale s tou vizáží - já to nedělala kvůli němu ale kvůli sobě, já nechtěla jít do sexuálního důchodu, chtěla jsem ještě někoho klofnout. Upřímně - já nebojovala, protože jsem byla přesvědčená, že to nemá cenu. Se mnou byl tehdy patnáct let, ona nová, mladá, zkrátka jiná, jejich vztah překonal i to, že jsem během doby, co spolu chodili, přišla do jiného stavu, byla rizikově těhotná, muž byl u porodu, já po porodu vážně nemocná. Tak jsem si říkala, že jejich láska je asi ta velká, osudová, navzdory všem překážkám vyvzdorovaná.

Anemon - kdybych byla nezávislá, ve smyslu bezdětná, tak bych neváhala a odešla od něj. Ale já měla tehdy tři děti, nejmladší devět měsíců, já na mateřské, práce z domova jen na poloviční úvazek, nemocná. Chtěla jsem, ať kdyžtak odejde on, aby nám zbyl byt.