Zkušená,

"Ona v něm poprvé v životě našla chlapa, který se k ní choval úžasně, hodně jí pomáhal, hodně jí naučil, byla s ním opravdu moc šťastná."
No, tak tohle kdyby se stalo mně, asi bych si s tím nevěděla rady. Takže možná můžu být ráda, že se mi to nestalo a nemusím řešit, jestli někoho odněkud odtrhávat nebo ne.
Mne všichni chlapi potřebovali. Mnohem víc potřebovali než chtěli. ŽM mi po svém návratu po letech řekl, že se mnou tehdy v pravěku nechtěl mít nic tělesnýho, protože "na to můžu mít kteroukoli jinou, ale to, co je mezi námi, to bych s jinou nikdy neměl". Zní to třeba blbě, ale všimla jsem si, že o to jsou ty vztahy trvalejší i po případném rozchodu. Když zmizí sexuální přitažlivost a nastane všední život, tak právě tohle pouto je něčím, co nevyhodíš z hlavy. Máš důvěrníka, máš přítele, a máš ho napořád. Víš, že bude tam kde má být, když ho budeš potřebovat. Asi bych neměnila. I když ta varianta popisovaná výše taky může mít něco do sebe.